Je válka a malý Bruno ví, že jeho tatínek je velmi důležitý. Ještě aby ne, je to totiž vysoce postavený důstojník SS. Je ale nucen vzít svoji rodinu a odstěhovat se z města a nechat si Bruna zvykat na nové místo. Ale co všichni Brunovi kamarádi? Chce svoje kamarády, kde si má na tomhle zvláštním novém místě najít nové. Nikdo tu není. Je tu jenom to zvláštní místo za plotem, na které vidí z nového domu.
Malá knížka o tématu, na které byly napsány stovky knihy, bylo natočeno nespočet filmů a bylo řečeno mnoho slov. Ale nikdy to nebude dost. Tentokrát je to knížka z pohledu malého, devítiletého chlapce, který neví, co se to za jeho domem děje. Jak by taky mohl, je to jen nevinné, malé dítě. Ale kdo jsou ti zvláštní, pohublí lidé v pruhovaných pyžamech? Není to vlastně super, moct chodit celý den v pyžamu a nemusit nosit oblečení, ve kterém si nemůže ani pořádně hrát, protože by dostal vyhubováno, kdyby se ušpinil. Neví ale ani to, proč nový kamarád, první dítě, které na tomto místě najde, nesmí němu domů. Proč si s ním nesmí jít hrát a musí trávit celé dny na tom špinavém místě, kde není ani stéblo zelené trávy.
Autor John Boyne na jedničku zvládl naivní pohled dítěte na válku. Dokázal vyjádřit, jak malé děti vnímají přátelství. Že pro ně není nic překážkou. Myslíte, že by malému Brunovi vadilo, že Šmuel, jeho nový kamarád, je Žid? Ve společném přátelství je nezastaví ani ostnatý drát. Nezastavil by je ani Fíra, který je u nich v rodině velmi váženou osobou ale Brunovi se ani trochu nelíbí. Ale je rok 1943, je válka. Záleží na tom..
Přestože je příběh vyprávěn z pohledu devítiletého chlapce, v žádném případě to není knížka jenom pro děti. Může si jí přečíst každý, vlastně.. možná by si ji každý měl přečíst. Koncentrační tábor z pohledu nevinného dítěte. Už jen tohle by vám mělo stačit k tomu, abyste po knížce okamžitě sáhli.
Čtenář již od začátku tuší, že tohle přátelství nebude jen tak, že se něco musí pokazit. A když to přijde, i přesto, že jste to čekali, tušili jste, že se to něco pokazí, tohle by vás ani nenapadlo.
Podle knihy byl natočen i stejnojmenný film. Musím se přiznat, že jsem film viděla poprvé dávno před přečtením knihy a ráda se němu vracím. Snad mi i přišel lepší... ale tomu, když čtete slova, kterým díky autorově skvělému psaní prostě věříte, že je mohl pronést devítiletý hoch, tomu se nic nevyrovná.

V osmé nebo deváté třídě nám pouštěli film. Síla. Jednou se snad dostanu ke knize i když se bojím, abych z ní nebyla trochu zklamaná. Film byl úžasný.
OdpovědětVymazat