Ve verších o indickém nevěstinci

Lakshmi je třináctiletá dívka žijící s rodinou v malé vesničce v Nepálu. Její rodina je neuvěřitelně chudá, ale Lakshmi si svůj život stejně užívá a i v bídě ve které žiji, si dokáže najít to hezké, její život je i tak plný drobných potěšení a radostí. Její maminka jí při světle olejové lampy češe dlouhé vlasy, s nejlepší kamarádkou po cestě ze školy skáčou panáka. Ale když po dlouhé době sucha přijdou kruté himalájské monzuny a spláchne jejich veškerou úrodu, Lakshmiin nevlastní otec rozhodne, že i jeho nevlastní dcera se musí podílet na výdělku pro svou rodinu. 

Nevlastní otec Lakshmi vezme za okouzlující dámou, která malé slečně poví, že jí může nabídnou práci služebné ve městě. Žila by v lepších podmínkách než doteď a mohla by tak rodině posílat slušné peníze. Lakshmi je nadšená, chce své rodině pomoct, proto nabídku přijímá. Nebude to ale tak růžové. Lakshmi byla nevlastním otcem prodaná do Indie, do "Domu štěstí". 

Strašná kniha. Strašná! Mám silný žaludek, co se týče čtení o utrpení, bolesti a násilí, ale tahle kniha mi dělala velké problémy. Je to knížka psaná ve verších, ale nejsou to tak úplně normální verše. Jsou dost dlouhé na to, aby se knížka dala považovat za prózu. Verše se ani nerýmují, ale protože je knížka psaná tak jak je, čte se právě moc rychle. Ale právě proto, že je psaná ve verších, není zde prostor na zbytečné řeči. Vše jsou jasné, syrové pocity Lakshmi, jakési reflexe. Právě proto je vám hlavní hrdinky tak strašně líto. 

Málokdy se mi stane, že tak strašně moc držím postavě v knížce palce. Po celou dobu čtení jsem Lakshmi držela palce a strašně jsem jí fandila. Příběh Lakshmi není skutečný, knížka je ovšem založena na skutečných událostech. Stačí trochu zabřednout do vod internetu a o dětské prostituci nejen v Indii toho můžete najít spoustu. 

Každý rok je až 12 000 nepálských děvčat prodáno vlastní rodinou na prostituci, ať už je to nevědomky, nebo schválně kvůli penězům, které tolik potřebují. Sociální pracovníci se s tímto snaží bojovat, není to ovšem tak jednoduché, to se ovšem můžete dočíst i v knize.  

Je to opravdu neskutečné čtení. Představte si, že ležíte v pohodlí své postele, nic moc vás netrápí a čtete o dívce, která je v nevěstinci prodávána za 30 rupií - což je, prosím pěkně, zhruba 10 Kč! Prostě vás to musí zasáhnout, nedá se jinak. Nezapomenutelné čtení. Jedna z těch knížek, které vás mohou poznamenat, kdy jste po přečtení rádi, že máte to, co máte a žijete tak, jak žijete. Že problémy, které nás trápí, nejsou ve srovnání s tímto životem, který vede třináctiletá Lakshmi a tisíce skutečných dívek po celém světě, vlastně ničím tak vážným. 

Ani angličtina by nemusela být při čtení žádným výrazným problémem. Právě díky tomu, že je kniha psaná ve verších, odpadají všechny popisy a zdánlivě zbytečné řeči okolo, není tam proto toho textu vlastně tolik. Určitě se dokážete se čtením této konkrétní knížky v angličtině poprat. A věřte tomu, opravdu to stojí za to. 

Po přečtení vám doporučuji film, který bych na motivy knížky natočený. Musím říct, že se velmi povedl a velmi věrně se drží své předlohy. 

Minimalistické bydlení s pravidly

Emma se vzpamatovává z traumatického zážitku. Někdo ji přepadl v jejím vlastním bytě. Proto teď s přítelem hledají nové, bezpečnější bydlení. Objeví byt na Folgate Street. Minimalistický byt, architektonický skvost i technický zázrak, spousta pravidel k bydlení, konkurz, kterým musíte projít, abyste zde mohli bydlet. Emma s přítelem konkurzem opravdu projdou, projdou setkáním se samotným majitelem bytu a mohou se nastěhovat. Musí však dodržovat spoustu pravidel bydlení, některá až absurdní. 

Jane prožila osobní tragédii. I ona potřebuje změnu, hledá proto nové bydlení, nějaký řád ve svém životě, který jí pomůže se srovnat s tím, co ji potkalo. Objeví dům na Folgate Street. Minimalistický byt se spoustou pravidel by mohl být tím pravým k obnovení řádu v jejím životě. Jane ale krátce po nastěhování zjistí, že předchozí nájemnice bytu zemřela za podezřelých okolností. A toto odhalení nedá nové nájemnici spát.

Kniha se odehrává v přítomnosti, ve které hraje hlavní roli Jane, a v minulosti, která patří Emmě. Jejich kapitoly se pravidelně střídají, přechod mezi jednotlivými pohledy je naprosto plynulý a nenásilný. Seznamujeme se s oběma ženami, které jsou si možná až příliš podobné vzhledem, ovšem povahově se nedají moc srovnat. Sledujeme, jak se vyrovnávají se svými démony, ale také to, jak se zabydlují v novém bytě a perou se s novými pravidly. 

Můžeme si z knihy rozhodně vzít víc než jen samotný příběh. Minimalistický byt může být i ukázkou toho, že k životu toho opravdu moc nepotřebujeme, co se týče věcí. Zároveň je to ale ukázkou toho, že když jde něco příliš do extrému, také to není ideální. Manipulace. Jaké to je, když s vámi někdo manipuluje, vkládá vám do hlavy myšlenky a názory, které vy přijmete za své a jaké to může mít následky nejenom pro vás osobně, ale i pro vaše blízké a váš další život. Kniha ukazuje, co jsme schopni obětovat pro ostatní, pro někoho o kom si myslíme, že za to stojí. 

Na přebalu knihy můžete vidět nálepku "Edice světový bestseller". Chápu, proč se právě tento kousek zařadil mezi ostatní z této edice. Jde o napínavý, skvěle napsaný a vystavěný thriller. Posledních sto stran jsem ani nedýchala! Byla jsem neuvěřitelně napjatá, jak to celé skončí, jak to dopadne! Z úplného konce jsem byla možná trochu zklamaná, ale vlastně mi to vůbec celý zážitek z knihy nezkazilo. Byla jsem nadšená bydlením s pravidly, s prolínáním vyprávění obou hlavních hrdinek. Za mě velké ANO pro všechny, kdo ještě snad váhají nad čtením. 

Kamarád v pyžamu a za ostnatým drátem

Je válka a malý Bruno ví, že jeho tatínek je velmi důležitý. Ještě aby ne, je to totiž vysoce postavený důstojník SS. Je ale nucen vzít svoji rodinu a odstěhovat se z města a nechat si Bruna zvykat na nové místo. Ale co všichni Brunovi kamarádi? Chce svoje kamarády, kde si má na tomhle zvláštním novém místě najít nové. Nikdo tu není. Je tu jenom to zvláštní místo za plotem, na které vidí z nového domu.

Malá knížka o tématu, na které byly napsány stovky knihy, bylo natočeno nespočet filmů a bylo řečeno mnoho slov. Ale nikdy to nebude dost. Tentokrát je to knížka z pohledu malého, devítiletého chlapce, který neví, co se to za jeho domem děje. Jak by taky mohl, je to jen nevinné, malé dítě. Ale kdo jsou ti zvláštní, pohublí lidé v pruhovaných pyžamech? Není to vlastně super, moct chodit celý den v pyžamu a nemusit nosit oblečení, ve kterém si nemůže ani pořádně hrát, protože by dostal vyhubováno, kdyby se ušpinil. Neví ale ani to, proč nový kamarád, první dítě, které na tomto místě najde, nesmí  němu domů. Proč si s ním nesmí jít hrát a musí trávit celé dny na tom špinavém místě, kde není ani stéblo zelené trávy.

Autor John Boyne na jedničku zvládl naivní pohled dítěte na válku. Dokázal vyjádřit, jak malé děti vnímají přátelství. Že pro ně není nic překážkou. Myslíte, že by malému Brunovi vadilo, že Šmuel, jeho nový kamarád, je Žid? Ve společném přátelství je nezastaví ani ostnatý drát. Nezastavil by je ani Fíra, který je u nich v rodině velmi váženou osobou ale Brunovi se ani trochu nelíbí. Ale je rok 1943, je válka. Záleží na tom..

Přestože je příběh vyprávěn z pohledu devítiletého chlapce, v žádném případě to není knížka jenom pro děti. Může si jí přečíst každý, vlastně.. možná by si ji každý měl přečíst. Koncentrační tábor z pohledu nevinného dítěte. Už jen tohle by vám mělo stačit k tomu, abyste po knížce okamžitě sáhli.

Čtenář již od začátku tuší, že tohle přátelství nebude jen tak, že se něco musí pokazit. A když to přijde, i přesto, že jste to čekali, tušili jste, že se to něco pokazí, tohle by vás ani nenapadlo.

Podle knihy byl natočen i stejnojmenný film. Musím se přiznat, že jsem film viděla poprvé dávno před přečtením knihy a ráda se němu vracím. Snad mi i přišel lepší... ale tomu, když čtete slova, kterým díky autorově skvělému psaní prostě věříte, že je mohl pronést devítiletý hoch, tomu se nic nevyrovná.

Dopisy do vězení

Zoe Collinsová má tajemství. Užírá ji, nemůže spát, má špatné svědomí. Jde ale o tak špatnou věc, že se s tím nemůže nikomu svěřit, udělala něco špatného a prošlo jí to. Na internetu zjistí, že vězni, kteří čekají na v celách smrti na popravu, hledají "kamarády na dopisování", hledají někoho, s kým si v posledních dnech, týdnech i měsících budou moct dopisovat, spousta z nich totiž nemá nikoho. Tak si Zoe vybere Stuarta a začne mu vyprávět o svém životě a o tom, co se doopravdy stalo. Začne mu psát dopisy.

Knížka psaná v dopisech, to je snad jediná věc, která je na knížce super. Předtím, než jsem se do čtení pustila, jsem všude četla a slyšela, jak jde to dojemný příběh, knížka, která chytí za srdce, snad vám i změní pohled na svět a celý váš život. Dobře, možná trochu přeháním, ale chválou se na tuhle knížku rozhodně nešetří.

Z mého pohledu to tak ale rozhodně není. Zoe je hloupá a sebestředná holka, které bych klidně tipla třináct let. Tolik jsem si i myslela, že jí je, dokud se neodehrály určité scény, které mě z tohoto přesvědčení vytrhly. Je nezajímavá, ukecaná, opakuje dokola neustále to samé. Její rodiče? To samé. Jediná zajímavá postava mohla být vězeň Stuart, který se - docela pochopitelně - neobjevil ani na jedné straně.

Nečekala jsem, že tady půjde o romantiku. Že to v podstatě bude kniha o milostném trojúhelníku. O trojúhelníku dost strašném, abych tak řekla. Čekala jsem drama, slzy a dojetí. Ne takovou lovestory. 

Aby to nebylo jen o tom špatném. Velký plus za nápad psát dopisy vrahovi do vězení, to beru jako velké - a opravdu jediné plus.

Věřím tomu, že knížka má spoustu čtenářů, kterým se bude líbit a něco si v ní najdou a snad si z jejího čtení i něco odnesou. Řekla bych, že je to knížka spíše pro mladší ročníky, ale sama jsem narazila i na starší čtenáře než jsem já sama, kterým se líbila.

Tuctová knížka, která mi nepřinesla nic a do jejího čtení jsem se musela i nutit.

U nás vyšla v překladu jako Kečupová mračna. Od autorky u nás vyšla i další její knížka Moje sestra žije na krbové římse.